5000 jídel denně. A jedna otázka, kterou si jako CEO kladu pokaždé.

Když se ke mně dostane nový projekt, většinou začíná stejně.
2D rozvržení. Všechno sedí. Normy splněny. Logika na papíře funguje.
Projekt je „správně“.

A právě v ten moment si dnes, po letech v oboru, kladu otázku, která rozhoduje o všem dalším:
Bude to jen fungovat – nebo to bude fungovat dlouhodobě?

Protože mezi těmi dvěma variantami je obrovský rozdíl.
A u provozu s kapacitou 5 000 jídel denně už ten rozdíl není akademický. Je ekonomický, provozní a lidský.

Proč jsem přestal věřit jen 2D výkresům

2D výkres není špatný. Je rychlý, přehledný, všichni ho známe.

Ale neukáže vám realitu.

  • Neukáže stres ve špičce.
  • Neukáže zbytečné kroky personálu.
  • Neukáže, kde se provoz začne sám brzdit.
  • A hlavně – neukáže chyby dřív, než začnou bolet.

Proto dnes u větších projektů přecházíme velmi brzy do BIM modelu.
Ne proto, že je to trend. Ale proto, že je to nejrozumnější forma prevence rizik, kterou dnes máme.

V prostředí Autodesk Revit si můžeme dovolit být nepříjemně důslední.
Sledujeme tok surovin. Pohyb lidí. Ergonomii. Kolize. Logiku celého provozu.
A hlavně – můžeme si dovolit chyby. Protože tady nestojí miliony.

Upřímně: 

  • Chyba v BIMu je nepříjemná.
  • Chyba na stavbě je drahá a osobní

revit-panasonic

Investor nechce slyšet „věřte nám“. Chce to vidět.

Další věc, kterou jsem se časem naučil:
Investor ani developer nechce číst výkresy. A upřímně – ani by neměl.

Proto posouváme BIM model dál.
Do vizualizací a virtuální reality pomocí Twinmotion.

Najednou se bavíme jinak.
Vidíte prostor. Vidíte provoz. Vidíte souvislosti.
Rozhodnutí nejsou o pocitech, ale o pochopení.

A ano – často právě tady vzniknou změny, které ušetří nejvíc peněz.
Ještě před stavbou.

O co nám v tomhle projektu skutečně šlo

Tenhle konkrétní projekt měl jasné zadání:
Navrhnout gastro provoz pro 5 000 jídel denně, který zvládne realitu, ne ideální den.

  • Oddělené zóny.
  • Přehledné vazby.
  • Hygiena bez kompromisů.
  • Provoz, který se nezhroutí ve špičce.

Protože kuchyně v tomhle měřítku není technologie. Je to proces. A proces buď funguje – nebo nefunguje vůbec.


Plzeň. Panasonic. A velká odpovědnost.

Projekt jsme realizovali ve výrobním areálu společnosti Panasonic v Plzni. Jedno z technologicky nejvyspělejších gastro zázemí, na kterých jsme v poslední době pracovali. Takové projekty mám rád. Ne proto, že jsou velké, ale proto, že neodpouštějí zkratky.



Image3

Tenhle výsledek není o softwaru. Je o lidech.



Můžete mít nejlepší nástroje na světě, ale bez správných lidí vám budou k ničemu.

Jsem hrdý na svůj tým – a konkrétně na Paulínu Golosko, která zvládá projekty tohoto rozsahu s klidem, přesností a schopností vidět projekt očima projektanta, provozovatele i investora zároveň. To je kombinace, která se nedá naučit přes noc.

Image4










Velké poděkování patří také společnosti Controlis a jejímu CEO Martin Slanec.
Díky jejich nástrojům a technologické podpoře můžeme dělat věci přesně, důsledně a bez kompromisů. A to je v našem oboru obrovská výhoda.

Na závěr osobně

Jsme gastronomická projekční kancelář.
Ale přemýšlíme jako investoři. A pracujeme tak, abychom se za výsledek mohli podepsat i za několik let.

A pokud bych měl celý článek shrnout do jedné věty:
? Nejlepší návratnost projektu nezačíná na stavbě. Začíná rozhodnutím, jak ho navrhnete.

Luboš Prüger
CEO Projects 4GASTRONOMY


Poptávka